...v srpnu...

...měla Rozárka  1 rok. Pár fotek až teď. Ze Šumavy...

...léto...

...uteklo rychle. Rychleji než jsem čekala a než bych si přála, a tak si říkám, poběží už teď všechno tak rychle? Tak rychle, že nestihnu ani polovinu toho, co bych si přála, co jsem si naplánovala, co bych stihnout chtěla? Že se ani neotočím ze zralých jahod nezbude nic, budou tu třešně, meruňky, broskve a najednou budeme sklízet švestky, jablíčka a ořechy?

Snad stíháme s Rozárkou alespoň všechno to důležité...nebo alespoň velkou část. Asi také proto jsme tu v létě nebyly...nebo jenom nakukovaly u ostatních po krásných slovech i fotografiích a frrrnk, zase pryč. Díky všem, kteří do mé zahrady i tak přicházeli na skok na návštěvu a rádi se sem vracíte. Snad se sem s podzimem dostanu také častěji. Už jen proto, že celé léto fotím a plánuji psaní sem, jen ta komunikace kabelová už pak vázne :-).

...večery v zahradě II

 hoří  denivkovým ohněm, než přijde déšť po horkých dnech...

...chystá se...

...s vůní levandule, konopných šňůrek, jahod, malin, moře a oblázků...léto... s malou pomocnicí velrybkovou...

...pole s máky...

... příslib léta, vůně prázdnin, vzpomínky na dětství. Jak málo stačí ke štěstí a radosti...

...večery v zahradě I

...rána...

...jsou příjemná, i když pro mne by mohlo být trochu chladněji :-), vyrážíme ven brzy. Rozárce se líbí kozy, asi jí připomínají psy. První den jí povídám: "To je koza, Rozárko, dělá méééé". A Rozárka krásně odpovídá "mééé"... Druhý den jí povídám: "Podívej, koza, Rozárko. Dělá - méééé." "Vrrrrrrrrrrrrr."